"Strom s bílým kuřetem?" Učila jsem maminku 5 leté Ivanky, že ten strom s bílou kůrou je bříza. Když si to stále nemohla zapamatovat, tak už mi to bylo divné a zeptala jsem se, zda ví, co je to kůra. Maminka nevěděla, myslela, že mluvím o kuřeti, protože ve slovenštině se kuře řekne kura. Strom s bílým kuřetem nemohla stále najít, tak se jí to špatně učilo. Maminka je slovenská Romka, takže její mateřština je romština, druhý jazyk slovenština a čeština jí ještě moc nejde. Do Čech se přistěhovali nedávno, na Slovensku do školy moc nechodila. Malá Ivanka česky nemluví a nemá znalosti přiměřené jejímu věku a pro takové děti tu jsme.

"Aha, tak promiňte!" Náš 8 letý džentlmen Péťa se zastavil a ukázkově omluvil, když byl upozorněn, že na WC Státního zámku Český Krumluv se chodí dveřmi a ne oknem. Jinak se výlet moc vydařil. Měli jsme skvělou paní průvodkyni, která nás nezahltila spoustou letopočtů, ale vybrala podstatné a zapamatovatelné věci z naší historie a ještě s námi počítala medvědy :-).

"Připadám si jako dospělej, jako kdybych jel do práce!" Tak tímto spontánním prohlášením mě Milošek dostal. To že má být dospělý spojeno s prací rozhodně neokoukal ve své rodině. Tatínek se na něj vykašlal dřív než se narodil, vyrůstal s maminkou a dvěma staršími sestrami. Maminka byla plně vytížena péčí o děti. Pokud by si Milošek neodnesl z našeho společně stráveného času nic jiného, tak by to nebylo málo :-).

"Kouřit není moderní!" Tímto výrokem mě potěšil jeden známý rómský tatínek. Jeho život není úplně učesaný. Dětí má mnohem více než zubů. Současnou partnerku mladší než nejstaršího syna. Způsoby obživy byly velmi rozmanité, o to víc si vážíme jeho dlouhodobého zájmu o stálou práci.

Argumentem, že kouření není moderní, se od tohoto nešvaru snažil odvrátit svého 13 letého syna, který je již nějaký ten rok na kouření závislý. Tatínkovi se budeme snažit nabídnout více argumentů a oběma držíme palce, aby svůj boj s cigaretou vyhráli.

"Už nemůžu! Už neujdu ani krok!" zkoušel to na nás Tomášek po 400 m výletu. Když viděl, že ho nikdo nebude nosit ani litovat, tak vesele ušel ještě dalších 9 km.

To je pro naše děti také často nová zkušenost, že se svět netočí kolem nich, že je dospělí vždy neposlechnou, a že když projeví trochu snahy a námahy, tak pak zažijí spoustu zábavy, třeba si vylezou na posed nebo mohou válet sudy v listí :-)

"Chceme jet na Karlštejn!" Karlštejn byl výlet na přání rodičů. Výlety s rodiči se vyznačují velmi malou dochozí vzdáleností a zvýšenou atraktivitou. Neděláme je často, ale jsme rádi, že můžeme našim dětem zprostředkovat hezké zážitky společně s jejich rodiči. Na takovéto výlety můžeme brát i ty nejmenší děti, které by bez rodičů nevydržely. Dětem zůstane vzpomínka, že je hezké jet na výlet s rodiči, že výlety není výlučně starost neziskových organizací, ale i rodičů a možná své vlastní děti také někam vezmou :-).

"Za práci legraci!" Stejně jako v loňském roce jsme vzali naše pomocníky z akce Den sousedů za odměnu na motokáry. Kluci i holky od rána připravovali soutěže a asistovali při nich. Většina soutěží byla na téma Kniha Knih, kdy jsme děti hravou formou seznámili s několika příběhy z Bible. Velký úspěch měly obří bubliny.

"Takhle dobře nikdy vařit nebudu!" povzdechla si Nurie u nás doma nad naloženým talířem. Nurie byla velmi vděčný strávník, já si zrovna říkala, že jsem jí jídlo na talíř kydla trochu neesteticky a ona si to fotila a posílala rodičům do Španělska, aby viděli, jak se má u nás dobře.

Nurie si moc přála k nám přijet na celý rok v rámci EVS - evropské dobrovolné služby, ale nedostali jsme dotaci, tak jela na rok do Bulharska a k nám si zajela alespoň na pár dní na výlet za své peníze. Byla to moc fajn návštěva a bylo nám o to víc líto, že s námi nemohla strávit celý rok.

"Přijel i tatínek!" Máme velkou radost z toho, že se našich akcí účastní čím dál tím více rodičů našich dětí. Do dětské herny v Líních přivezl tatínek Ruda všechny čtyři své syny i manželku autobusem. Líně navštěvuje pravidelně, protože tam má příbuzné. V dětské herně, ale byl poprvé s námi. Společné zážitky dětí s rodiči jsou pro zdravý vývoj dětí velmi důležité!

"Jaké národnosti jsou ty děti?" ptali se nás, když jsme s našimi Romátky ochutnávali prameny u Vřídla v Karlových Varech. Na romské turisty tam očividně nebyli zvyklí. "Rent a car? Nice shoping! Frendly price!" Lákali nás zas loni v Praze. Kluci si pak povzdechli: "Já bych chtěl žít v Praze, je to tady moc krásné, ale neumím anglicky." Ani v Praze nebyli na romské turisty připraveni. Pokládali mě pravděpodobně za nějakou vybledlou Indku s kupou dětí.

Třeba naše děti jednou založí Klub romských turistů, aby si majorita trochu zvykla...

"Naty je horší!" To byla první indicie k naší šifrovací hře na víkendu s táborovými dobrovolníky. Někteří využili i druhou, třetí nebo čtvrtou indicii. Nakonec vše dobře dopadlo, protože poukázky na překvapení našli všichni :-)! Víkend s dobrovolníky jsme zorganizovali již loni. Loňský i letošní se moc povedly. Na táboře obvykle není čas na jinou než služební funkční konverzaci, takže jsme si hezky popovídali a zahráli si sami nějaké hry. Pouštěli jsme si fotky a videa z táborů, přemýšleli, co zlepšit, co se povedlo a co méně. Plánovali jsme tábor na příští rok...

Přestože se víkend s dobrovolníky konal v době voleb, všichni jsme vzorně odvolili, takže se naše organizace může pochlubit sto procentní volební morálkou :-). Není nám jedno, kudy naše země kráčí...

"Oni jsou úplně roztomilí..." rozněžnil se Petřík, který je jinak drsný borec. Při krmení kačenek a labutí jsme si hezky procvičili, jak se pozná táta a máma od kachny. Po cestě jsme viděli i srnky. Není nad setkání v terénu, protože na obrázcích jsou všechna zvířátka stejně velká.

Jako vzpomínku na náš tábor Rytíři a princezny jsme si prohlédli interiéry zámku Kozel. Dobové obydlí rytířů a princezen se od toho našeho táborového poněkud lišilo... Naši výletníci nám udělali na prohlídce velkou radost, protože se chovali ukázněně a pozorně si vše prohlíželi. Náš dík patří paní průvodkyni za trpělivý výklad! Velkou pozornost sklidil nočník pod postelí.

"Já už nemůžu!" volal na nás Péťa. Ale závod je závod, tak Péťa zaťal zuby a běžel dál. V životě nás všechny čeká spousta výzev. Je dobré si uvědomit co nejdříve, že když něco chci - třeba vyhrát závod nebo mít dobrou práci nebo vzdělání nebo hezkou rodinu - bude to něco stát.

Na oba naše závodní týmy jsme byli moc hrdí, protože prokázaly bojovnost a vytrvalost! Zaslouženě si domů odnesly diplomy a pocit, že něco dokážou, že jsou opravdu dobří a obstojí i v konkurenci zvenčí. Na tento den budou dlouho vzpomínat, což by se nestalo, kdyby ho strávili u televize nebo počítače...

"Prahou teče Amazonka!" Tak to byla tak trochu naše chyba. Zmátli jsme Renatku (15 let) tím, že jsme na přespávačce před výletem do Prahy měli kvíz mimo jiné o pražských památkách. Na otázku: "Která řeka protáká Prahou?" Jsme dali vybrat: a) Amazonka, b) Berounka, c) Vltava. Renatka si zapamatovala jen tu Amazonku. Naštěstí jsme v Praze řeku Vltavu pak viděli z tolika stran, že nyní již nikdo nezáváhá!

Sabinka (10 let), která s námi na výletě nebyla, se mě ptala, zda jsme do té Prahy letěli letadlem, když je to tak strašně daleko. Stále je co zlepšovat...

Zato Honzík, který byl s námi na výletě v Praze v lednu přišel pak do klubovny úplně nadšený! Náhodou ve škole probírali pražské památky hned po našem výletu a Honzík samozřejmě zazářil! Věděl úplně všechno, včetně toho, že Prašná brána má svůj název podle toho, že v ní byl ve středověku uchováván střelný prach :-)!

"Budu podporovat Blízkého souseda!" Kluci si na výletě vyprávěli, co si vše koupí, až budou velcí, budou pracovat a budou bohatí. Vedle domu, auta, výletů se svými dětmi do přírody a k rybníku, uváděli také, že budou rozhodně přispívat na činnost naší organizace Blízký soused. Velice nás to potěšilo a na příspěvky se moc těšíme! Pak jsme ještě chvíli počítali, kdy budou kluci bohatí a jestli já už budu v té době v důchodu... Samozřejmě jsme si zdůraznili, že se potřebujou dobře učit a jít alespoň na střední s maturitou.

Moc klukům přejeme, aby jim tyto plány vyšly!

"Péťa už dva měsíce nedostal poznámku!" Babička už nevěští z kávy, Kája dostal první jedničku ze čtení (chodí do třetí třídy) a Sára rozhodně chce pracovat. Přece nebude na pracáku?

Máme velikou radost z pokroků našich dětí! Stále je samozřejmě co zlepšovat, stále máme spoustu bojů před sebou, ale díky Bohu za každý krůček!

"Běháte za Tretru?" To byla velká pocta, když se nás takto ptal pravý orientační běžec před startem tradičního závodu Skrýše 2016. Evidentně jsme zapadli :-).

Je pravda, že v porozumění buzolám a mapám, která jsme měli v rukou, máme ještě rezervy, ale přesto jsme si závod hezky užili a umístili se v dětské kategorii na předních místech!

"Jdi radši někam do pí..!" Takto jadrně mě posílal do bezpečí nikoliv romský účastník našich akcí, ale evidentně velmi dobře situovaný neznámý mladík české národnosti, kterému jsme s rodinou pomáhali vytlačit auto po zamrzlém kopci. Vůbec mě nechtěl urazit, jen měl o mě starost, protože auto se na ledu chovalo nepředvídatelně.

Takovéto příhody mě pomáhají být milosrdná k slovníku našich dětí - samozřejmě se ho snažíme regulovat a máme radost, když se pak děcka sami mezi sebou napomínají nebo si sami uvědomí přešlap a omluví se :-).

"Ty jsi ale tlustá!" Tady na bříšku - chytají nám naše romské holčičky špíčky. Romské děti si uchovávají nevinnou upřímnost mnohem déle než je obvyklé. Nezřídka, do určité míry, až do konce svého života.

A za to je máme moc rádi!

"Půjdeme na jíchod!" Mávl Románek rukou a jasně vymezil, kam by to asi mělo být. Mezi profesinálními orientačními běžci na 7. ročníku navigačního závodu Skrýše nebyla naše skupina úplně typická.

Drobné znalostní handicapy jsme však kompenzovali nadšením a týmovým duchem. V dětské kategorii Kompas jsme se umístili na krásném 3. místě!

"To je ale roztomilý ježeček!" Rozněžňovala jsem se s dětmi nad čumáčkem a pacičkama na výletě kolem Starého Plzence, dokud mě manžel neupozornil, že ježeček neutíká z jiného důvodu než že by byl tak trpělivý, jak jsem si původně myslela. Byl únor.

Kromě ježečka nás v Plzenci upoutal ještě plakát s pozvánkou na konzert Hop trop. Vyobrazení pánové sice nebyli zdaleka tak roztomilý jako ježeček, zato únor přežili ve zdraví - což jsme mohli posoudit v březnu na skvělém koncertu v Plzni, kam jsme se nechali plakátem zlákat :-).

"Panda je z Asie a klokan z Austrálie a tohle si taky pamatuju z tábora!" Meliska v Praze perlila, náš tábor je pro ni studnicí moudrosti, na kterou je spolehnutí :-).

Na akci "Kde bydlí kuře?" jsme si po roce opět hezky pohráli. Moc děkujeme! Uvědomili jsme si také, jaké to je, když nevidíme a že se k lidem s odlišností máme chovat ohleduplně. Nejen my máme v životě handicapy :-).

"Cindy je prostě ségra :-)" Se Cindy se znám už spoustu let a přestože se vzhledem k jejímu bydlišti nevídáme moc často, máme se rádi a snadno navážeme tam, kde jsme třeba před 3 roky skončili...

Pro moje romátka bylo skvělé si procvičit angličtinu s pravou Američankou a opět se ujistit, že učit se má smysl :-).

"To je klokan!" vyjekla 11 letá Deniska, když jsme na výletě vyplašili srnu. Budeme muset jít zase do Zoo :-).

"Pes nám spadla, pes nám spadla..." zapěla zase 14 letá Andrejka, když měly děti za úkol zazpívat píseň, ve které vystupuje nějaké zvíře. Nedělala si legraci. Tak jsme si vysvětlili, co je to pec.

Deniska ani Andrejka nejsou hloupé holky, prostě se jim jen zatím nikdo moc nevěnoval.... Snažíme se to napravit. Naše výlety nejsou jen o přírodě a zdravém pohybu, ale i o přirozeném rozšíření všeobecných znalostí a celkové připravenosti do života.

"Koupili mi psací stroj..." odpověděla mi krásná mladá romka, předsekyně IQ Roma servis, o. s., když jsem jí gratulovala k získání titulu Neziskovka roku 2013 a ptala jsem se jí, jak to, že se jí podařilo v životě uspět. Pochází z chudé rodiny, při studiu na střední ekonomické škole nemohla doma trénovat psaní na stroji a byla už skoro na vyloučení ze školy. Pak dostala psací stroj a na konci studia udělala ze psaní na stroji státní zkoušku. Celá akce Neziskovka roku a konkrétně tento příběh nás velice povzbudily v naší práci :-). Moc děkujem!

"Vy na konec řady a dostanete, až když zbyde!" I takhle někdy končí pokus o inkluzi. Romátek přišlo o pár víc, než pořadatelé předpokládali a nemůžou přece riskovat, že bonbónek nezbyde na jejich děti... Někdy mám problémy s rasismem, protože mi ty gadžové lezou krkem... Hezké soužití je těžká věc vždy a všude a učit se ho musí obě strany :-). K téhle příhodě fotky nepřikládám...

"Vemete mě na výlet? Pojedeme na tábor? Proč jsi včera nepřišla?" Děti jsou skvělé a je jich strašně moc a já často nevím, jestli mám být ráda, že se jim na našich akcích líbí nebo si zoufat, že těch akcí nezvládáme víc... Naše děti jsou často docela malé a jejich rozlišovací časová možnost se omezuje na: včera si nepřisla, dneska to bylo skvělé, přijdeš zítra?

"Nechcete rádio do auta?" Ptal se mě pološeptem podezřele vypadající pán. Vlastně se mu nedivím. Parkovala jsem v Husově ulici, která je v Plzni vyhlášená zvláštní trojkombinací: herna, zastavárna, veřejný dům, herna, zastavárna, veřejný dům... Tři starší, silnější, potetovaní romové nakládali cosi do mého auta. Vypadala jsem na nadějného zákazníka.

Radio jsem odmítla a ani jsem pánovi nevysvětlovala, že právě stěhuji mrazák a postel pro svá romátka, která dostala zázrakem nový byt. Statečná babička s dědečkem pečují o svých 8 vnoučátek, protože jejich rodičům to zrovna nějak nevychází. Byt 1+1 jim byl opravdu už malý, tak jsem moc ráda, že můžou do většího...

"Nemůže, bolí ji zuby!" Snažila se mě přesvědčit babička Denisky. Osmiletá Deniska stále hlídá 4 mladší sourozence, zatímco její zbylí 2 bratři si hrají venku. Maminka s tatínkem nefungují. O všech 7 dětí se stará babička. Při vší úctě k babičině výkonu, jsem tentokrát byla tvrdá a Denisku jsem na Robinzonádu vzala.

Samozřejmě jí žádné zuby nebolely a krásně si to užila! Bylo nás tam 8 romátek a asi 200 gadžů.

Na akce vyrážíme do vzdáleného i blízkého okolí Plzně. Většinou se přidáme k dalším dětem, takže kromě zážitků si přivezeme domů i nová přátelství...

"To neřeš!" Řekla mi 13 letá Angelika, když jsem se jí ptala na scénu, které jsem byla nechtěně svědkem. Maminka jí poslala krást do Kauflandu, ale Angel se nechala chytit. Maminka jí šíleně zmlátila a velice zle proklela. V létě s námi byla Angelika na akci a zapadla mezi mé vlastní děti tak skvěle, že zvenku ani nebylo poznat, že právě tahle holčička se mi nenarodila.

Změna prostředí, návštěva "jiného světa", konfrontace s jinými hodnotami - to je jeden z našich základních cílů...