"My chceme taky!" Slýcháme často od rodičů našich dětí. Děti doma nadšeně vyprávějí, co s námi zažily a rodiče chtějí taky :-). Máme z toho velkou radost, že se našich akcí nadšeně účastní celé rodiny. Ať je to Den sousedů 2021, výlet k přehradě nebo návštěva Zoo. Rodiče čím dál tím více berou náplň volného času svých dětí za své a aktivně hledají, co všechno s nimi chtějí zažít. Vyrůstá nám tedy generace, pro kterou je normální, že táta s mámou vezmou děti do Zoo nebo na výlet. A to není málo :-).

"Hlavně, že jsme zdraví!" Covidový rok sice zrušil spoustu našich akcí, ale mnohým z nás pomohl správně si seřadit hodnotový systém.

Intuitivní jednání sice může být z dálky roztomilé, ale pro nejbližší okolí je to zkouška lásky a trpělivosti. Byla uzávěrka silnice, která se mi zdála velmi opuštěná. Nechala jsem tedy auto zaparkované uprostřed křižovatky, nezavřela jsem dveře a šla se zeptat dělníků, kudy mám jet dál. Cesta k dělníkům mi trvala déle než jsem předpokládala a mezi tím dojely na mnou zacpanou křižovatku další dvě auta. Z dálky jsem omluvně rozhazovala rukama a rozběhla se zpátky. Řidič vystoupil a místo toho, aby mi po zásluze vynadal se jen dovolil, zda mi může ty dveře zavřít. I tak se kolem mě se svým miniautíčkem sotva protáhl. Na mé omluvné volání jen mávl rukou a dodal: "Hlavně, že jsme zdraví!".

"Den sousedů - Den zdraví - opět Husovo náměstí ožilo pro děti!" Další letošní novinkou - vedle nové klubovny - je pro nás spolupráce se Státním zdravotním ústavem. Díky této spolupráci jsme mohli náš tradiční Den sousedů oživit o Den zdraví a vedle tradičního velkého bublifuku a lanových atrakcí pro děti jsme mohli pohovořit i s dospělými o zdravém životním stylu - např. jak si správně umývat ruce nebo díky speciálním brýlím si každý mohl zkusit, jak se orientuje opilý člověk.

"Letos to bylo živější a i byli kluci více ukáznění!" Pochvala od profesionálního rozhodčího, který nám statečně již druhým rokem pískal náš fotbalový turnaj, nás opravdu moc potěšila! Letos se mohl turnaj konat jen díky podpoře individuálních dárců, protože z dotace, kterou jsme na něj dostali, zbylo po pokrytí nákladů za pronájem haly jen pár korun. Jsme velice vděční za všechny příspěvky a dotace a jsme dvojnásob vděční individuálním dárcům, díky kterým můžeme pracovat s dětmi tak jak je to potřeba bez ohledu na to, jak se na dotacích urodí.... Turnaj bez medailí, pohárů a odměn - to by nebylo ono :-).

"Lucinka vyhrála kolo!" Když náš kamarád Tomáš Slavata losoval při závěrečném ceremoniálu, komu dá kolo, tak se modlilo hodně dětí. Ale vyhrála ho naše Lucinka! To bylo radosti!!!! Stanuli jsme i na stupních vítězů, když Martínek zaběhl skvělý závod - dal do toho opravdu vše!

"My jsme měli opravdový triatlon!" Jako jediná organizace jsme využili toho, že se závod konal na břehu Boleváku a k závodním disciplínám běhu a plavání jsme si z pilnosti přidali i krátké plavání.

"Naučíš mě taky plavat?" Jsme moc rádi, že se nám podařilo prolomit jeden ze zaběhlých stereotypů, že Romové neplavou. Naše děti vidí, že jejich starší kamarádi plavou a věří nám tedy, že i ony se plavat mohou naučit. Největší bitvy probíhají v naší hlavě :-).

"V létě 2019 jsme měli spoustu krásných akcí!" Přijeli za námi skauti kamarádi, uklízeli jsme Husovo náměstí, měli jsme Den sousedů, natáčela u nás TV Prima, byli jsme v Akvateře, v Zoo, v bazénu - a to opravdu ne jednou :-).

"Bazén jsme si užili i s tatínkama!" Děti se na naše akce jen hrnou, někdy přijdou i maminky, ale tatínkové - to je vzácnost! Jsme moc rádi, že děti můžou mít hezké zážitky nejen s námi, ale i se svými rodiči! Doufáme, že oni sami se pak svým dětem budou také pěkně věnovat :-).

"Lvíček za odměnu!" Zatímco větší děti si odměnu za zapojení se do akce Obchůdky s Albertem už dávno vybraly (Jump aréna byla super!), ty menší si musely počkat až do května, ale dětská herna Lvíček stála za to! Některé principy opakujeme dětem stále dokola - např. že pracovat a chovat se slušně se vyplatí!

"Na Domažlický jsem si koupil za 250,- Kč syfilis." Vyprávěl nám jeden příbuzný našich dětí. Bylo mu 18 let a ztratil tehdy plodnost. Pár dětí už měl, tak mu to moc nevadilo. Když jsem se ptala, zda ho maminka nevarovala před povětrnýma ženštinama, tak řekl, že ne, protože sama šlapala, tak jí bylo jedno, co syn dělá... Je to už skoro 20 let. V naší době je syfilis již dražší.

V komunitě sociálně vyloučených lidí se pohybuji již více než 26 let. Přes půlku svého života, přesto se stále nepřestávam divit. Je mi moc líto, že nestíhám vzít všechny děti na tábor a do bazénu, nestíhám všechny naučit, že na povětrné ženštiny si mají dávat pozor...

"To je sníh?" Mladí lidé z Portugalska navštívili naší organizaci v rámci projektu Erasmus +, výměna mládeže (tedy výměna je zavádějící termín, protože byli jen oni u nás). Setkání různých kultur bylo opět překvapivé. Pro Portugalce byla nová zkušenost sníh a projevy rasismu většinové populace při našich akcích s romátky. To co nám připadalo celkem v pohodě je uvádělo v úžas až v zuřivost. Nás naopak překvapilo, když nám vysvětlovali, že účastníci jejich zájezdu jsou sociálně znevýhodnění, protože nebydlí v domě se zahradou, jako každý normální člověk, ale jen v pronajatých bytech od státu. Chudáčkové...

"Byl jsem u Tlustý báby!" Nejednalo se o návštěvu pivnice ani nějaké undergroundové akce. Denis se takto sdílel o návštěvě své oblíbené babičky. Tlustá bába je její oficiální přezdívka a nejedná se o nic hanlivého, je to jen reflexe jejích rozměrů. Stejná slova mají někdy trochu jiný význam i v různých rodinách, natož v různých kulturách.

My jsme se třeba doma s dětmi, když byly malé, dohodli na povolené nadávce: "Ty kobylo!" Pro syna z toho přirozeně vyplynulo: "Ty kobyle!"

"Škatulata, škatulata hejbejte se!" To není naše oblíbená hra s dětmi, ale je to neoblíbená realita naší klubovny. V létě 2017 nám skauti pomáhali přestěhovat se na Husově náměstí o patro níže. V létě 2018 nám skauti pomáhali přestěhovat naší klubovnu do Palovy ulice do Domu dětí a mládeže. Na podzim 2019 se pravděpodobně budeme stěhovat do nových prostor od Města Plzeň na sadech Pětatřicátníků. Stěhování provází smíšené pocity. Na jednu stranu je to opravdu opruz, na druhou stranu jsme hluboce vděční všem, kteří nám poskytli prostory pro naší práci i kteří nám pomáhali se stěhováním.

"Kdy přijedou skauti? Kdy bude Den sousedů? Kdy bude tábor?" S našimi dětmi se snažíme o dlouhodobé vztahy, některé známe doslova od narození. Každá milá pozornost ze strany majoritní populace je pro nás velice důležitá, je to důležitý impuls pro děti, že to stojí za námahu pokusit se žit podle pravidel a zařadi se do společnosti. Zvláště cenné jsou pro nás dlouhodobé spolupráce a opakované milé pozornosti z řad majority, jako např. opakovaná návštěva skautů v létě, opakované akce s křesťanskou taneční skupinou Paprsek, opakovaná návštěva Zoo, Techmánie, bazénu, opakované slavnosti... Opravdu si moc vážíme každé pomoci a věříme, že našim dětem to časem dohromady začne dávat smysl.

"Tučňáci, lvi, opice, plameňáci!" Zoologické znalosti našich dětí rostou geometrickou řadou! Zvířátka v životní velikosti se pamatují nejlépe! Díky laskavosti vedení Plzeňské Zoo, která nám opakovaně poskytuje slevovou kartičku, navštěvujeme naší Zoo několikrát do roka. S rodiči, bez rodičů, s dobrovolníky, bez dobrovolníků, prostě v různých uskupeních :-). Milá Zoo, moc děkujeme!!!

"Jdeme za starostou!" Několik měsíců jsme žili touto skvělou zprávou! Pan starosta nás přijme v zasedací místnosti zastupitelstva UMO 3 Plzeň! Pečlivě jsme si připravovali, za co mu můžeme poděkovat a o co ho můžeme poprosit. Říkali jsme si, kde se takový starosta bere, že je zvolen námi občany v rámci voleb. Říkali jsme si i co můžeme udělat pro to, abychom mohli být také voleni a zvoleni. Až nám bude 18 let :-). Do mohutných příprav se zapojilo asi 40 dětí a moc jsme si to užili.

Fakt, že pan starosta nakonec na setkání nepřišel (zastoupili ho moc milí místostarostové) a z přichystaných 40 dětí přišlo jen 10, zkazil celou akci jen málo :-).

"Lenička s Kristýnkou chodí na Paprsek!" Naše úžasná dobrovolnice Pája je také trenérkou taneční skupiny Paprsek pro nejmenší tanečnice. Leničku s Kristýnkou si pravidelně vodí na tréninky, kupuje jim cvičky a tepláčky a vůbec se o ně krásně stará, aby mezi ty "bílé" holčičky zapadly. Naše organizace jim díky příspěvkům individuálních sponzorů platí kurzovné.

Ve věku 3 - 5 let nemají barvy velký význam. Některé spolutanečnice se zvědavě optaly, proč jsou ty naše holky takové hnědé, ale nikdo s tím problém neměl. Je skvělé, když je první zkušenost pozitivní. Držíme všem tanečnicím palce, aby i v budoucnu měli převahu těch dobrých zkušeností!

"Pavlo, byla jsi v mém snu!" volal na mě na ulici Honzík. Samozřejmě jsem se cítila velmi polichocena, i když z další konverzace vyplynulo, že jsem tam byla jako organizátorka fotbalového turnaje a ne jako princezna nebo královna tančící na rozkvetlé louce :-).

Jsme moc rádi, že se dětem naše akce líbí a nezapomínají na ně. Věříme, že nezapomenou ani na to, co jim říkáme o životě, že nezapomenou aplikovat přijaté hodnoty do svého života.

"Takhle skvěle se nám nikde jinde nevěnovali!" Chválil nás vedoucí od skautů, který předakce pro budoucí skautské vedoucí organizuje již desátým rokem. Pro nás byla velká čest, že jsme byli k této spolupráci přizváni a mohli tak více než 30 mladým lidem vyprávět o naší práci a pomoci jim, aby si s našimi romátky vyzkoušeli, jak jsou na službu vedoucího připraveni. Skauti se našim dětem věnovali 3 dny. Moc děkujeme!!!

"A zkuste to doma také!" To bylo asi nejnaléhavější poselství z našich několikahodinových debat se skauty. Vidíte, že to jde, vidíte, že to zvládnete, kdykoliv se na nás můžete znovu obrátit, vezměte si do oddílu doma také nějaké romátko. Můžete mu změnit celý život!

"A kdy vezmeš někam nás?" Ptali se mě v minulosti často rodiče našich dětí. Na jejich poptávku zařazujeme v posledních letech do kalendáře našich akcí stále více aktivit pro celé rodiny. Na klubu pro maminky s dětmi jsme vyrobili spoustu krásných věcí a probrali spoustu důležitých témat. Již 4x jsme na Husově náměstí uspořádali komunitní akci Den sousedů. Do bazénu na závěr roku šli čtyři rodiny a hromada dětí. Pravidelně se také účastňujeme mezinárodních dobrovolnických dnů Give and Gave a Engage day. Na letošním GG nás šlo do Zoo i se 4 dobrovolnicema z Plzeňského Prazdroje přes 90 rodičů a dětí. Byli jsme celkem slušná parta...

"Kdy budeme zase hrát v bublině?" Dožadují se kluci neustále. Fotbalový turnaj v nafukovací hale v dubnu 2017 se opravdu vydařil. Pozvali jsme na něj přátelé ze spolku Roma Plznatar, kterým jsme pomáhali spolek založit.
Hrálo se s velkým nasazením, padaly góly, bylo to super!

Kromě diplomů, odměn a medailí dostal každý včetně diváků i párek s hořčicí a chlebem.

"Nezlobim, nemůžu, už ani nechci..." Ujišťovala mě Naďa při nedávném setkání. Naďa porodila pět dětí, jen to poslední si mohla nechat, protože v tomto posledním těhotenství chodila na lékařské prohlídky a měla negativní testy na drogy. Naše první setkání jsem popsala v jednom z příspěvků níže, kdy mě její pasák pochválil za moji práci s romátky. Pak seděla loni na lavičce a poslouchala zkoušku romské křesťanské hudební skupiny Šalom, která se připravovala na své vystoupení na našem Dni sousedů. Přisedla jsem si k ní a povídala si s ní o tom, že Ježíš Kristus umíral na kříži právě kvůli takovým jako je ona, kvůli těm, kteří si svůj život tak pokazili, že už nejsou schopni ho sami změnit k lepšímu. Naďa se rozbrečela a od té doby se začaly dít změny v jejím životě. Ještě nějaký čas šlapala, ale zařídila si občanku, začala chodit na lékařské prohlídky, když opět otěhotněla, začala hledat možnosti, jak žít jinak... Ještě nemá všechny boje vyhrané, ale začala je bojovat...

"Já jsem byl nejlepší!!!" Matouškovo nadšení, že vyhrál ve své věkové kategorii na Sportovním odpoledni, neznalo mezí. Vyhrál krásný pohár a baťůžek. Drobné ceny a pohoštění dostaly všechny děti. Snažíme se využívat akcí, které organizují jiní, jako např. toto Sportovní odpoledne s názvem "Ukaž, co umíš!" od Sociálního odboru města Plzeň, Festivalu volného času pořádaného PKRDM nebo krásného vystoupení skupiny Paprsek: "Na počátku", kde tančily naše milé dobrovolnice. Samozřejmě organizujeme i vlastní akce, jako bylo: Husovo náměstí ožívá pro děti, které by se ale neobešly bez sponzorů. Konkrétně na tuto akci jsme získali dotaci z odboru Integrace menšin a Kulturního odboru města Plzeň. Moc všem děkujeme!

"Ty zvířata fakt existujou!" Podivoval se Domča, když jsme na výletě byli svědky toho, jak auto porazilo srnu. Vysvětlili jsme si, že ji nesežerou medvědi (jak se kluci navzájem poučovali), ale odvezou si ji myslivci. No a naplánovali jsme výlet do ZOO.

V Zoo nás bylo celkem 50 osob. 3 skvělé dobrovolnice v rámci Give a Gave, 4 uvědomělé maminky, 2 Pavly z Blízkého souseda a 41 dětí. Bylo to moc fajn! Domíšek sice tvrdil, že už v Zoo byl, ve Stodě a byli tam sloni - živí samozřejmě. Nerozmazávali jsme to...

"Mireček skákal pupíček." Někdo skáče šipku, někdo kufr, ale Mireček je jako vždy originální. Při tomto osobitém stylu je třeba prohnout celé tělo do luku a skočit tak, aby se jako první dotkl vody právě pupíček. Není to snadné!

Bazén je jedna z nejoblíbenějších atrakcí, které nabízíme. Je super, když tam přijdeme s malými dětmi a potkáme tam ty větší, které přišly sami. Naučili jsme je plavat, naučili jsme je chodit do bazénu...

"Ježíš k sobě zavolal malé dítě," postavil je uprostřed nich a řekl: "Amen, říkám vám, že jestli se neobrátíte a nebudete jako malé děti, vůbec do nebeského království nevejdete. A proto kdokoli se poníží a bude jako toto malé dítě, ten je v nebeském království největší. A kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mne. Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině.

Již pravidelně se účastníme s dětmi Velikonočního čtení z Bible. Letos na naše romátka vyšel z celého Nového zákana právě tento text, aby ho přečetly do mikrofonu.

"Nejsem herec!" Bránil se pan instalatér, když nám doma montoval nové umyvadlo. Byl opravdu moc velký a já mu nabízela, že by mohl hrát obra Goliáše na našem Rombohu.

Každá příležitost je dobrá k informování veřejnosti o našich aktivitách a k nabídce dobrovolnictví. Leckdo ovšem této nabídce odolá :-).

"A najezte se!" Instruoval tatínek děti, když je přivedl na naší akci, na které jsem slíbila dát dětem svačinku. Den předtím si chtěl ode mě půjčit peníze, že namají na jídlo.

Důvody, proč rodiče s námi děti pouští jsou různé. Každopádně jsme moc rádi, že máme jejich důvěru :-).

"Facku jsem nedostala." Maminka vypravovala děti s námi ven a preventivně je zfackovala, aby se neztratily. Mě jen trochu vynadala. Měla obavy, aby jí nezavřeli, kdyby se s dětmi něco stalo. Uklidnila jsem jí, že kdyby se dětem něco stalo, když jsou se mnou venku, tak zavřou mě a ne jí. Tak nám přibalila i malého Kryštůfka.

Život není pro nikoho snadný. Každý má své strašáky, své motivace...

"Vy jste Pavlo asi moc hodná ženská, že jo?" Tuto milou otázku mi položil kousek od naší klubovny jeden pasák, který tam zrovna v podvečer řešil něco se svojí svěřenkyní. Požádal mě předtím, abych mu rozměnila 200 Kč, což jsem nemohla, protože jsem tolik peněz sebou neměla. Také mě požádal, abych je vzala někam autem. To jsem také odmítla, mimo jiné proto, že jsem jela na kole. Pak přišla řeč na moje romátka. Vysvětlila jsem mu, že se je snažím vychovávat, aby nedopadli jako oni. To mu přišlo výborné. A tak mě na závěr našeho rozhovoru větou v úvodu hezky pochválil...

"Co netušil škodovácký náborář?" Babička Tišerová se s manželem přistěhovala do Plzně ze slovenské osady po 2. světové válce na pozvání škodováckého náboráře. Mám tu čest znát tuto vyjímečnou ženu již více než 20 let. Osobně znám všech 8 jejích dětí, 30 vnoučat (16 z nich jsem se věnovala), 28 pravnoučat (22 z nich jsem se věnovala) a 2 prapravnoučata. Věřím, že spolupráce s touto rodinou ještě není u konce :-).

"Jdeme do toho s Vámi!" Velice si vážíme příležitostí, kdy se můžeme zapojit do nějaké smysluplné činnosti společně s většinovou společností. Nejčastěji tak činíme v rámci táborů nebo jiných volnočasových aktivit jako byla třeba Bambiriáda, kterou již tradičně v Plzni pořádala PKRDM nebo Den sousedů, který premiérově a s obrovským nasazením zorganizovali na Husově náměstí příznivci Waldorfské pedagogiky z Alternativního kulturně-vzdělávacího centra. Akce Ukliďme Česko byla vyjímečná tím, že jsme mohli díky pozvání Klubu cestovatelů společně pracovat :-)! Všem moc děkujeme!!!

"Víš, proč Cigáni brečí, když se potápí Titanik? No kvůli železu..." Obvykle jakékoliv vtipy s rasovým podtextem nemáme rádi, ale protože tento vyšel z úst Romského chlapce, museli jsme se smát :-).

Jen kulturní a kultivovaný národ si totiž umí dělat legraci sám ze sebe...

"To byl můj nejkrásnější hezkej den!" Svěřila se mi Meliska po vydařeném výletě mašinkou.

Zážitky s romátky jsou vždy velmi intenzivní a já jsem byla moc ráda, že tentokrát to byl zážitek takhle krásně roztomilý :-).

"Sem chodí maminka pít metadon." Hlásí 8 letý Denis a ukazuje na nemocnici. "Proč?", nechápavě se ptám a zkouším pro mě neznáme slovo zopakovat. "Dělala hnusný věci, ale teď nám už vaří." Vysvětluje klučina a mě dochází, že mluvil o substituční léčbě pro drogově závislé. Že Denis už není v péči babičky, ale stará se o něj jeho maminka, jsem zaregistrovala, ale hlubší souvislosti mi unikaly...

Ujistila jsem se, že Denis mamince odpustil a modlí se za ni. Denis je matematický král, ve druhé třídě uvádí paní učitelku do rozpaků tím, že bryskně násobí i dělí. Celé rodině držíme palce, a mamince přejeme, aby vařila už jen svým dětem obídky...

"Pavlo, už mám brýle!" Hlásí mi Kulík hned ve dveřích. V létě byl s námi na táboře a na vzdálenost 30 cm neviděl jahůdky. Neustále mhouřil oči a když maloval, tak strkal nosem do papíru. Po příjezdu z tábora jsem jeho rodičům opakovaně s láskou vynadala, že to musí okamžitě řešit, jinak bude ve škole za blbečka, protože nic neuvidí. Zabralo to a Kulík šel v září do školy s brýlemi.

Měla jsem obrovskou radost :-)!

"Hurá na Bambiriádu!" Na Bambiriádě 2012 ve Škodalandu jsme informovali o činnosti našeho občanského sdružení a spřáteleného Klubu Pathfinder :-).

Potkali jsem spoustu prima lidí, bylo to moc fajn!

"Miluje mě, nebo ne?" Řeší romské holky stejně jako české, stejně se chtějí líbit, chtějí hezkou rodinu, hodného muže, zdravé děti.... Moc bychom jim to všechno přáli!

Nikolce bude už 14 let a ještě nekouří! Gratulujeme Niky, jsi frajerka!!!

"Má had pyžamo?" Takové i jiné odborné dotazy nám pracovníci Akva-tery v Plzni statečně zodpovídali 3 dny po sobě. Je nás totiž už tolik, že musíme chodit na třikrát...

Zvířátka se nám moc líbila. Rozšířili jsme si obzory. Např. před akváriem s Klaunem očkatým jsme si vysvětlili, že tu rybičku nenaučili mluvit, ale že film "Hledá se Nemo" byl animovaný...

"A kam půjdem zítra?" ptá se mě Náno. Je to logická otázka. Včera jsme byli v kostele, dneska jsme využili posledních volných dnů a byli jsme na raftech....

Je to tak trochu hozená rukavice. Hledáme dobrovolníky, kteří by Nánovi odpověděli :-).

"Aby maminku nezavřeli a nemuseli jsme do děcáku!" Tak takhle nějak se asi modlí 7 letá Irena. Její maminka už prý nefetuje, tatínek stále ano. Maminka čeká každým dnem nástup do vězení a také má nástup do nemocnice (je vážně nemocná). V posledním měsíci se několikrát stěhovali (to vím jistě, vozila jsem jim věci). Maminka nedošla včas na Úřad práce, tak ji na půl roku vyřadili z evidence. To znamená, že nemají peníze. Maminka je silná kuřačka a stále kouří, opravdu nevím za co...

Scházíme se pravidelně v klubech. Chodíme do azylového domu Naděje a do azylového domu Sv. Zdislavy - máme pro děti připravený vlastní program, jindy je vozíme na sídlištní klub, který pořádá ECM. Využíváme stejně jako u táborů skvělých akcí organizovaných občanskými sdruženími Pathfinder a Kvítek. Děkujeme! Někdy jdeme sami ven :-).

"Ty jsou úplně nepolíbený!" Tak zhodnotil zkušený ornitolog ze záchrané stanice naše zoologické znalosti. A to neslyšel, jak si Pája spletl netopýra s komárem a Martínek zase veverku s divokým prasetem.... Ale lepšíme se :-).

Zato na karnevalu, který pořádala taneční skupina Paprsek, jsme zazářili!

"Budem se líbat?" Oblíbená otázka druha maminky pětileté Leontýnky. V klidu po dvanácté vysvětluji, že máme jiný program. V rámci této konverzace všichni tři (druh, maminka a já) vypravujeme Leontýnku na křesťanský klub. Maminka se ještě optá, kdy se vrátíme a můžeme jít. Řeči druha mezi mě a maminku nevnášejí žádné napětí, protože obě víme, že jen blbě kecá.

"Naše" děti si zlepšily prospěch ve škole, z toho máme obrovskou radost!

"Přísahám na smrt Kevina, že tam skočím!" A skočil. Byl říjen a bylo dost zima. Lukáš i jeho sestra a vyženěná sestřenice, ale mají Kevina (milovaný čerstvě narozený synovec) rádi a přísaha je přísaha. Takže z pěti dětí, které se mnou byly na výletě jsem tři vracela durch promočené a při vystupování z auta se ještě jednomu z těch suchých spustila krev z nosu. Kupodivu jsme to všichni přezili.

Ještě že jsem je naučila plavat. Nikola (z rodu neplavců) se mnou v létě přeplavala celý Senečák, to mě opravdu potěšilo.