fotka
fotka fotka

"Na výjezdu jsem byl úplně jiný člověk. Hned bych jel zas..." Tímto výrokem nás poctil 50 letý Rom, který už má něco odžito. Jedna maminka zas byla poprvé se svým 9 letým synem na výletě na kole. Jiná maminka s tatínkem, kteří mají spolu 5 dětí, byli také spolu poprvé na výletě na kolech. Tatínek dvou synů - staršímu je 11 let, byl poprvé se svými dětmi na výletě. Další rodina poprvé se svými 4 dětmi v bazénu. Poprvé, poprvé... takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Jsme opravdu moc vděční za všechno, co jsme mohli s našimi romskými přáteli zažít díky projektu EU "Už vím jak." Jsme vděční za všechny zkušenosti a podněty do života, které jsme s nimi mohli sdílet...

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"19 dívek, 18 chlapců, 2 pomocní vedoucí, spousta úžasných dobrovolníků, kovbojové, koně, krásné počasí..." A spousta dalších věcí, které se do slov a čísel dávají jen velmi špatně - to byly tábory 2020. Byli jsme opravdu moc rádi, že jsme je stihli v pauze mezi jarní a podzimní coronavirovou pandemií zrealizovat.

"A budu moci být příští rok pomocný vedoucí?" Naši stálý táborníci si léto bez tábora nedokážou představit. Rezervují si místo na táboře jako vedoucí bez ohledu na to, jestli jim je 15 let nebo 8 roků. Doufáme, že ještě dlouho s nimi na tábory budeme moci jezdit, doufáme, že ještě dlouho budeme kamarádi a budeme moci při nich stát, až půjdou životem...

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Neměl to dělat, mohl žít..." Tento filosofický nekrolog pronesl 8 letý Tomášek nad právě upalovaným klíštětem, které jsme vyndali z jeho nožičky. Doufáme, že princip příčina - důsledek si díky této zkušenosti bude pamatovat už napořád a že neudělá chyby, které by pro jeho život měly fatální následky.

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Vezmeme si tu loď na rybník?" Důvěra našich dětí je naprosto neomezená. Naše táborová loď neměla dno a byla postavena kolem kůlů zaražených do země. Přesto nám naše dětičky důvěřovaly, že bychom s ní zvládli vyplout :-).

"Musím najít železo, aby bylo na vaření...." V Plzni mají některé naše děti trochu jiné bojovky než na táboře. Kryštof ve svých 14 letech s baterkou pozdě večer často nahlíží do popelnic. Je to špatně a nemá to snadné řešení. Pokud bych v takovýchto situacích nemohla brečet před Bohem a brečet s Bohem a prosit Ho o pomoc, tak bych tuto práci nemohla dělat. Je toho hodně, na co jsou naše síly a naše řešení krátká....

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Ty nemusíš hubnout, Ty jsi stará!" Snažila se mě upřímně potěšit Sára. Povídali jsme si o tom, proč hubnout, proč nekouřit, proč nenechat děti, aby si vše vybrečely, proč nejít s klukem hned do postele... Ale také jsme hráli zábavné hry, chodili na výlety, koukali na filmy a bavili se o všem možném. Měli jsme dobrý čas.

"18 let, 2 děti, v podnájmu 1+1 s partnerkou a jejími 5 příbuznými bez příjmů." To není námět na horor, ale realita docela fajn kluka. Chvílemi si vesele hrál s menšími dětmi na schovávanou, ale většinou byl zádumčivý. Dobrá rada nad zlato. Vyslechnout příběhy druhých lidí, projevit účast, nemít jednoduchá řešení, ukázat alespoň malý krok vpřed, pomodlit se a doufat v Boží milosrdenství - i to je důležitou součástí našich výjezdů...

"Námořnické tábory 2019!" Opět za námi přijely skvělé děti a my si užili dva týdny legrace, soutěžení, ale také jsme si opět rozšiřovali své znalosti v mnoha disciplínách. K těm tradičním jako byl workshop angličtiny, orientace, zeměpis a uzle přibyl praktický vodácký výcvik na nafukovacích člunech na rybníku s výukou vodáckého žargonu.

Již druhým rokem nám výborně vařila Natálka s Igorem. Jim i všem dalším skvělým dobrovolníkům pratří náš dík!

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Když jeden spadne, oba se zahřejí!" Snažil se Tomáš zapamatovat si verš z Bible. "Zbytky jídla házíme do biomámy." Radil zkušený táborník Roman svým mladším kamarádům. Tomášek zase místo vikláků vytrvale sbíral vidláky. Při upalování klíštěte zas smutně poznamenal: "Neměl to dělat, mohl žít..." Jsme rádi, že si takto uvědomil, že špatné chování má nepříjemné důsledky do života - a to nejen u klíšťat.

S našimi táborníky se rozhodně nenudíme a máme na co vzpomínat.

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Jdete také pochod smrti o medajli?" Ptali se nás různě uniformovaní spoluchodci (viděli jsme např. uniformy Vězeňské služby, Policie ČR, Armády nebo trampské maskáče...) , když jsme se škrábali na Boubín. Chtělo se mi odpovědět: "Jak to víte?" protože naše vypětí názvu akce odpovídalo. Zjistili jsme, že jsme se omylem zúčastnili pietní akce na paměť návratu rodáků z okolí Vimperka a Volar na konci druhé světové války z koncentračního tábora v Německu. Velmi jsme si užili, že jsme najednou součástí velké "party" lidí, které spojuje určitý cíl. Všichni nás zdravili "Ahoj" a usmívali se na nás. To se nám v Plzni nestává....

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"My chceme taky na tábor!" Dožadovali se léta rodiče našich dětí. Díky Evropskému projektu: Už vím jak? jsme jim to mohli konečně umožnit. Během dvou a půl let uspořádáme minimálně deset víkendových pobytů a 5 pětidenních pobytů pro rodiny s dětmi.

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Jsi zodpovědný za svůj život!" To jsem volala celé odpoledne na děti, které visely na různých překážkách v lanovém centru Sv. Linhart u Karlových Varů. Lanové centrum bylo vyvrcholení našich táborů. Všechny děti si ho velmi užily a věřím, že si i zapamatovaly, že přes všechna jištění a opravdu výbornou organizaci centra, je konečná zodpovědnost za život i za lezení na lanech na nich.

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Tábory 2018 - 32 dětí - 2 pomocní vedoucí z řad odrostlých táborníků - 1 spálená spojka" Agentské tábory byly moc fajn. Naučili jsme se spoustu nových věcí (šifry, zeměpis...) a staré jsme si procvičili (např. morseovku, angličtinu nebo uzle).

"Všem Vám moc děkujeme!" Tento rok byl úžasný v tom, že jsme velmi silně pocítili pomoc ze širokého okolí svých přátel a známých. Nejen že jsme měli dostatek peněz na všechny naše aktivity, ale přijelo i dost vedoucích a pomocníků na stavbu a bourání. Úžasný byl místní velkopodnikatel Honza ze Seosu, který v okamžiku, kdy se nám spálila spojka, zanechal všech bysnysových aktivit a okamžitě nás přijel "zachránit". Ještě jednou opravdu moc děkujeme!

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Pavlo, ty kadíš nebo chči---?" Vodní rytíři byli na výpravě potokem. Potok teče v blízkosti naší kadibudky a vodní rytíři chtěli mít přehled o situaci. Když jsem po nich chtěla, aby to řekli trochu jinak, vůbec nechápali, jaké slovo se mi nelíbilo a čím by ho tak mohli nahradit. I to je tedy bonus našeho letošního tábora. Vodní rytíři se naučili nové slovo: čůrat.

"Chceme splachovací záchod!" Tak to byla snad jediná výtka, kterou děti k našemu táboru vznesly. Jídlo bylo super! Hry byly skvělé! Bojovka byla úžasná! A nejlepší ze všeho byli ty lidi tady! Přijedeme zas!

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Jsou u tatínka..." Na dívčí i chlapecký tábor Čím budu? jsme letos (2017) měli na každý necelých 30 přihlášek. Kolik dětí skutečně přijde na nástupiště je do poslední chvíle vždy velmi napínavé. Kluků přišlo 24, takže jsme museli 4 poslat domů (což jsem nejvíc obrečela já), protože by se nám nevešli do stanů. Byli to kluci, kteří přinesli přihlášku i peníze přímo na nástupiště a nesplňovali podmínku pravidelného kontaktu během roku, ale stejně mi to bylo velice líto. Holek přišlo 9. Jedna se v autobuse rozbrečela, že jí nepřišla kamarádka a ještě před odjezdem vystoupila. Jedna byla vlastně kluk, ale jinak jsme si dívčí tábor také velmi užili. Důvody, proč dívky nedorazily, byly různé. Jedné sourozenecké trojici se vrátil po 4 letech tatínek z vězení a holky si odvezl (s jejich maminkou už dávno nežije) a nikdo nevěděl, kdy se holky vrátí. Tím pádem nejeli ani jejich kamarádky. Jiná maminka začala pracovat, tak dcera musela hlídat mladší sourozence a nemohla jet na tábor, takže nejela i její sestřenice. A tak dále... Organizace našich táborů skutečně není jednoduchá, ale jsme hrdí na to, že se můžeme věnovat dětem, které by běžné podmínky pro účast na táboře splňovaly jen velmi těžko.

O to víc nás potěšilo, když se Domíšek na konci letošního tábora dožadoval přihlášky na příští rok, protože se chtěl včas přihlásit a mít jistotu, že bude zase moci jet :-)! Máme radost, že děti se k nám vrací a tábory je baví. Starší si dokonce rezervují místo jako budoucí vedoucí. Moc se na to těšíme!

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Takhle ségra nevypadá!" Nechápal náš omyl Erik, když jsme se snažili identifikovat jednotlivé členy jeho medvědí rodinky. Zajímavé je, že ten největší růžový medvěd byl máma, přestože vlastní Erikova maminka se o něho ani o jeho 7 sourozenců nestará. Děti jsou v pěstounské péči babičky.

Pro koupi pistole nestačilo získat zbrojní pas. Museli jsme si na ni i vydělat peníze. Táborové Vikláky jsme získávali za služby (dřevo, voda, kuchyň...), úklid stanů, hezký obrázek...

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Hele kachna, kde je kámen?" Tak to je už opravdu hodně dávno, kdy jsme slyšeli tuhle hlášku a museli jsme vysvětlovat, jak se ke zvířátkům chovat. Na táborech jsme se radovali z výroků: "Pojď čůrat, budou tam světlušky.", "Pavouk je kamarád.", "Chyť mi tu žábu, prosím!"

Letošní tábory Záchranáři 2016 se moc pěkně vydařily! Celý tábor jsme se snažili získat zbrojní pas (plnili jsme proto různé zkoušky, např. historie zbraní, zdravověda, orientace...), abychom si mohli zakoupit pistoli (vodní) a bránit své rodiny před bandity. Klíčovou disciplinární pomůckou byl Trestní rejstřík (TR), do něhož jsme zapisovali největší zlobiče. Zápis v TR samozřejmě znemožňoval získání zbraně. Pěkně to fungovalo, i ti největší sígři měli před TR respekt. Úplně na závěr jsme "vyrobili" Boží trestní rejstřík, do kterého se zapsali ti, kteří si mysleli, že by tam měli být. Pak jsme společně prosili o výmaz pro oběť Ježíše Krista.

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Paňalí, Lanci, Vinetou, Indián, Pacička, Čtyřka, Grisal..." To nejsou přezdívky dětí z našeho indiánského tábora, ale seriózní pojmenování jejich dospělých příbuzných. Podle těchto jmen je všichni znají. Tyto přezdívky se dědí podobně jako u nás příjmení. Bez jejich znalosti je těžké se v Romské komunitě orientovat.

Rozdíl kultur se dotýká každodenního života. Kdo ho nezná a nectí, není vítán. Naše velmi oblíbené romské slovo je Swachi. Vyjadřuje příbuzenský vztah mezi rodiči muže a rodiči ženy. V češtině pro tento vztah slovo nemáme - nepotřebujeme ho - velká škoda!

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Týden kluci, týden holky!". V roce 2015 jsme poprvé měli tábory gendericky oddělené. Moc se nám to osvědčilo a i většina dětí si toto uspořádání chválila. Tábory byly takhle mnohem klidnější pro všechny zúčastněné. Povídali jsme si o Indiánech a o jejich soužití s bělochy. Povídali jsme si o jejich vyhraných i prohraných bojích.

I tento rok jsme inkluzivně vzali 4 romské děti na tábor Pathfinderu, se kterým dlouhodobě spolupracujeme a který se primárně věnuje dětem majoritní populace. Naše Johanka tam jela s dětmi jako mostový člověk. Empiricky jsme ověřili, že je naprosto nezbytné, když někam posíláme naše romátka, aby s nimi jel někdo, koho znají a ke komu mají důvěru.

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Na táboře nás učili, jak se čistí zuby." Naučili nás postavit se správně k životu. Měla jsem na návštěvě dva romské fotbalisty. Správné chlapy, kteří pracují, starají se o rodinu a hrají s dětmi fotbal. Zvládají svůj život a mají ještě kapacitu myslet na druhé. Na tábory svého dětství vzpomínají s dojetím a vděčností, změnily jim život.

Moc si přejeme, aby i naše tábory se do našich dětí zapsaly takhle silně a pozitivně.

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"25 romských dětí, z toho spacák mělo 1, 3 měly jen oblečení, které měly na sobě, z toho 2 holčičky přišly v žabkách". S tím vším se samozřejmě počítá, na táboře jsme měli pro děti spacáky, karimatky, lžíce, pláštěnky, holinky, baterky i náhradní oblečení připravené. Přesto to pokládám vždy za zázrak, když se takový tábor povede, když to vše nejen přežijem, ale ještě si to krásně užijem :-). Největší pochvalou bylo, že se dětem nechtělo domů a rezervovaly si místo na příští rok ještě před skončením letošního tábora :-).

Loni i letos jsme na tábor dostali peníze od VDV OH z Fondu profesorky Šilhánkové (která mě shodou okolností kdysi dávno zkoušela z mikrobiologie, když jsem studovala VŠCHT), který byl tento rok vyčerpán. Proto se už začínáme modlit za peníze na příští rok :-). Kromě vlastního tábora jsme jako každoročně poslali i několik dětí na tábor společně s dětmi majoritní populace.

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Ta s tím dlouhým krkem je žirafa nebo zebra?" Ujasňovala si na táboře devítiletá holčička při návštěvě ZOO ve Dvoře Králové.

Doufáme, že na našem táboře dostala i mnohem důležitější odpovědi :-). Jako táborovou hru jsme získávali plnou Boží zbroj. Např. pás pravdy za rozpoznání lži, štít víry za odvahu, pancíř spravedlnosti za dramatizaci aktuálních situací ze života...

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Kam se budeš hlásit po devítce, Valinko?" "Přece na pracák..." Valča nechápala, proč se jí na tak jasnou věc vůbec ptám. Doufám, že po letošním táboře, který se moc vydařil by odpověděla jinak :-).

Naše děti nutně potřebují rozšířit obzory, vypadnout ze zajetých stereotypů, najít motivaci ke změně, setkat se s jinými hodnotami a životním stylem než vidí kolem sebe.... Tábor je jednou z mála možností, kde jim tyto nové pohledy můžeme nabídnout s nadějí, že na ně cestou domů nezapomenou....

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Pavlo, Daneček načůral Jirkovi do boty!" Tímto důvěrným sdělením mě potěšil Pája - bratr Danečka.

Velice si vážím loajality Danečkova bratra, díky které svého brášku "napráskal gadžům". To je v romské komunitě velice neobvyklé a potvrzuje to, že Pája byl na táboře šťastný jako blecha a nechtěl nikomu dovolit, aby ohrozil jeho další pobyt a akce s námi. Co kdyby to čůrání bylo na něj? V romské komunitě je totiž všeobecně známé, že zlobiče posíláme domů :-). Jinak proběhl tento tábor bez dalších komplikací a stateční organizátoři se vysloveně těší na další akce s romátky :-).

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"V létě 2012 se nám podařilo umístit 32 romských dětí na pobytové tábory a 56 romských dětí na příměstské tábory!"

Spolupracovali jsme se třemi různými organizacemi pracujícími s dětmi majoritní populace (Pathfinder, Kvítek, PKRDM). Naše děti byly celkem na 4 různých pobytových táborech a na několika táborech příměstských.... Bylo to skvělé, děti často hodnotily pobyt na táboře, jako to nejhezčí, co zatím v životě zažily... Moc děkujeme všem, kteří se na tom podíleli!!!

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Jestli se kluci utopí, tak Tě pak Pavlo taky utopím!" Láskyplně mě vyprovázel tatínek kluků, když jsme odjížděli.

Dobrá zpráva je, že se nikdo neutopil :-).

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Zítra se nakakám a do té Hadovky vlezu!" Tak se 15 letý Laco snažil přizpůsobit svůj slovník i životní styl táborovému standartu. Hadovka je náš potok, ve kterém se ráno otužujeme...

V létě 2011 se nám podařilo poslat 29 romských dětí na 8 různých táborů společně s českými dětmi. Nebylo to úplně snadné...

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka

"Příští rok jedeme zas!" To pronesl Koloman, když jsme vyšli z bran tábora a děti nepřirozeně ztichly. Koloman je rozený vůdce, zvyklý rozhodovat za ostatní. Je mu 9 let a má 6 mladších sourozenců. Na táboře s námi byli tři nejstarší. Krásně si to užili. Největší pochvalu vyslovil náš nejskeptičtější vedoucí. Řekl: "Čekal jsem to horší." Moc si toho vážím :-).

Snažíme se poslat vždy menší množství "našich" dětí na tábory s dětmi majoritní populace. Pokud možno s dětmi, s kterými se znají z akcí nebo z kostela. Jsme velice vděční za lidi, kteří tyto tábory organizují. Spolupracujeme s občanskými sdruženími Pathfinder, Kvítek a Royal Rangers.

fotka fotka fotka fotka
fotka fotka fotka fotka
fotka